Výhrůžky, útoky a spolupráce s policií. Ředitel Prague Pride poodhalil zákulisí festivalu

Kolik lidí se zúčastní letošního ročníku a s kolika z nich počítáte do průvodu?
To je těžká otázka. Když se podíváme na čísla ročníků před covidem, tak ten nejsilnější ročník měl devadesátitisícovou návštěvnost, z toho v průvodu mohlo být asi čtyřicet tisíc lidí. My jsme v odhadech opatrní, protože jen těžko můžeme říct, kolik lidí přijde, ale loni na festival, který byl bez průvodu a bez sobotní akce, přišlo asi 25 tisíc lidí.

Jak složitá je organizace? Kolik lidí je v týmu organizátorů?
Prague Pride je týdenní festival, který má přes 150 akcí, takže organizace se připravuje celý rok. Tým se postupně zvětšuje. Aktuálně je v týmu 120 lidí, kteří se podílejí na různých aktivitách. K tomu máme 200 dobrovolníků, bez kterých bychom nebyli schopní vůbec fungovat, protože jde o neziskový festival, takže dobrovolnická práce je pro nás velmi zásadní.

Jak probíhá organizace průvodu?
Průvod je jedna z nejnáročnějších akcí, protože se na jednom místě sejde několik desítek tisíc lidí a je to organizačně velmi náročné. Ale Prague Pride není jen sobota a ten průvod. Celý náš tým a dobrovolníci pracují na celém festivalu, například na Střeleckém ostrově je hlavní festivalové místo, Pride village a každý den od tří do deseti je tam program.

Jak probíhá spolupráce s policií?
Pro nás je bezpečnost návštěvníků naprosto klíčová a je to naše priorita. Máme dlouhodobě velmi dobré vztahy s policií, dlouhodobě spolupracujeme velmi efektivně. Ve spolupráci s českou policií děláme bezpečnostní opatření a snažíme se dělat všechno pro to, aby festival Prague Pride byl tím bezpečným místem, což sami komunikujeme.

Počítáte s možností, že se nějaká skupina odpůrců bude snažit průvod zablokovat?
V Praze se většinou nejedná o blokaci průvodu, protože v něm může jít až čtyřicet tisíc lidí, takže ve chvíli, kdy se někde postaví pět až deset extremistů a vykřikují nějaká nenávistná hesla, tak to většinou nemá podobu blokace průvodu. Takové věci ale řeší policie, protože průvod Prahou je oficiálně nahlášený a i my sami se snažíme přijímat taková opatření, aby nikdo nenarušil poklidný a pohodový průběh průvodu.

S jakými útoky se setkáváte?
V minulosti se stávalo, že festival Prague Pride byl útokem některých nenávistných skupin, jednalo se spíš o nějaké drobnější věci, ale zároveň šlo také o strhávání a pálení duhových vlajek nebo o útok světlicí na účastníky festivalu na Střeleckém ostrově. To jsou všechno věci, které se předávají k trestnímu řízení a některé z nich se už vyřešili i nějakými rozsudky.

Dostáváte výhrůžky?
Je pravda, že kolegové, kteří mají svá telefonní čísla uvedená na webu, většinou těsně před festivalem nebo během festivalu dostávají velmi nepříjemné zprávy nebo telefonáty.

Setkáváte se vy osobně s podporou nebo spíš s kritikou festivalu?
Jednoznačně s podporou, protože kritika přichází od skupin nebo jednotlivců, kteří mají vyhraněné téma. Musíme si uvědomit, že žijeme v České republice, kde téměř sedmdesát procent populace podporuje manželství pro všechny, máme tady už mnoho let registrované partnerství a myslím si, že v rámci střední a východní Evropy, tedy toho regionu, který je i letos pro festival obsahově zásadní, je Česká republika takovým liberálním ostrovem. Bohužel to neznamená, že tu nejsou individuální útoky, samozřejmě i v České republice jsou lidé předmětem předsudečného násilí a útoků.

Jaký efekt má podle vás Prague Pride na veřejnost? Dokáže měnit vnímání sexuálních menšin ze strany většinové společnosti?
Myslím si, že efekt je na několika rovinách. Jedním z cílů Prague Pride je dávat prostor té menšině, která ve společnosti tvoří něco kolem deseti procent. Je to dlouhá cesta, ale pro mě je velmi důležitá ta osvěta a vzdělávání nejen většinové společností, ale i té LBGTIQ menšiny. Je potřeba si uvědomit, že cesta, kterou jsme ušli, je strašně důležitá pro to, v jaké společnosti žijeme dnes. A pokud chceme žít ještě v trochu jiné společnosti, pak jsou pro to důležité právě akce typu Prague Pride, které nabízejí vzdělání, osvětu a jiný pohled na věci, o kterých se běžně nemluví.

Máte ve svém okolí někoho, kdo je homofob?
Myslím si, že jsem relativně šťastný člověk, protože sedmnáct let pracuju v občanské společnosti, pohybuju se v určité sociální bublině a zároveň jsem Pražák, což je samo o sobě hodně znaků, které mě předurčují k tomu, že se ve svém běžném životě s tolika homofoby nepotkávám. Zároveň je potřeba rozlišovat homofoby od lidí z většinové společnosti, kteří třeba jen nemají dostatek informací o tom, jakým problémům reálně čelí LGBTIQ lidé a jejich postoj je vlažný, ale ve chvíli, kdy se s nimi bavíte a oni chápou, že například nutná sterilizace transgender lidí asi není úplně v pořádku.

Jak reagujete na kritiky sexuálních menšin na sociálních sítích?
Dřív jsem se snažil zapojovat do diskuzí na sociálních sítí, na druhou stranu v dnešní době informační války, kdy víme, jakým způsobem fungují sociální sítě, tak se snažím držet si odstup a věnovat se spíš práci s relevantními médii a nenechat se rozhodit nějakými komentáři od anonymních profilů na sociálních sítích.

Jednou z nejčastějších otázek kritiků průvodu je to, proč se gayové, lesby a ostatní účastníci průvodu musejí tak ukazovat, takže proč?
Pokud je problém v tom, že se příliš ukazujeme, tak to vnímám tak, že já jako člověk s menšinovou sexuální orientací vidím ve svém každodenním životě demonstraci té většinové sexuální orientace. To je přirozené, myslím si, že romantika a sexualita k životu patří. To, že dva lidé jdou po ulici a chytí se za ruce, to k životu také patří. V tomto případě si kritici neuvědomují, jak běžná je demonstrace toho, kým člověk je a koho má rád, v životě většinové společnosti. Sám za sebe kolem sebe vidím své přátele a známé, ale i cizí lidi, jak se na ulici drží za ruce, jak se políbí a tak dále, ale ve chvíli, kdy tohle udělá někdo z menšiny, tak je to problém.

Stačí podle vás registrované partnerství, nebo je potřeba zavést instituci manželství pro všechny?
Podle mě rozhodně nestačí. Já sám jsem vstoupil do registrovaného partnerství už mnoho let zpátky a přijde mi, že náš vztah před zákonem nebo před společností rovnocenný není. Není to jen o názvu, ale i o mnoha různých obsahových věcech, ve kterých shoda není, ač si společnost myslí, že ty instituce jsou totožné. Pro mě je mnohem důležitější ta symbolická rovina. Myslím si, že dokud nebude mít každý právo vstoupit do manželství ať už s osobou rozdílného nebo stejného pohlaví, tak nemůžeme mluvit o tom, že máme stejná práva. Stejně tak heterosexuálové nemusejí plodit děti v manželství. Muž může vstoupit do svazku s ženou v době, kdy oběma bude sedmdesát let a neočekává se, že by naplnili tuto roli manželství. A přece jen si myslím, že toto je pohled, který úplně nepatří do jednadvacátého století.

Jak se podle vás za posledních deset let změnil přístup české společnosti k LGBTIQ komunitě?
Tohle vidím hlavně u té mladé společnosti. Mně táhne na čtyřicet a mezi svými přáteli mám spíš lidi středního věku, ale na festivalu tohle bere mladá společnost úplně jinak. Lidé, kterým je kolem dvaceti nebo pětadvaceti, se už vůbec netrápí tím, kdo má jakou identitu, jakou orientaci a tak dál. Pro mě je to naděje do budoucna, protože ve chvíli, kdy tito mladí lidé přijdou do rozhodujících pozic a stanou se z nich například politici nebo političky, tak už se nebudeme muset bavit o tématech, o kterých se bavíme dnes.

Myslíte si, že dojdeme do bodu, kdy Prague Pride nebude potřeba?
Jsem přesvědčený o tom, že Prague Pride vždycky bude potřeba. Podle mě je vždycky důležité na to téma odlišnosti a připomenout si historii a kulturu, která je specifická. Úplně nesouhlasím s lidmi, kteří říkají, že jsou tu proto, aby Prague Pride už nebyl potřeba. Myslím si, že i v zemích, které jsou velmi rozvinuté z hlediska přijímání menšin, jsou podobné festivaly pořád potřeba.