Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
„Čím větší je minimální mzda, tím více nízkopříjmových domácností bude ohroženo nezaměstnaností.“ Tato jednoduchá přímá úměrnost zkrátka platí. Slovy klasika – nemusí se nám to líbit, můžeme s tím dokonce nesouhlasit, ale to je to jediné, co s tím můžeme dělat. A je paradoxní, že Vláda České republiky v rámci svého záměru bojovat s nezaměstnaností podniká kroky, které ji právě tady přidělají práci!
V pondělí se totiž zástupci státu, odborů a zaměstnavatelů na jednání tripartity dohodli, že od 1. ledna 2015 se opět zvýší minimální hranice, za kterou je možné legálně zaměstnat žadatele o práci. Minimální mzda vzroste z 8500 Kč měsíčně (naposledy změněna v srpnu 2013) na 9000 Kč měsíčně.
Mnoho lidí cítí zadostiučinění – víc peněz zaměstnancům je přeci správné! Pětistovka (v porovnání se začátkem minulého roku tisícovka) přeci nic není, tak proč ji nedat navíc! V Německu / Rakousku / Švýcarsku / atd. lidé vydělávají mnohem více! Podobné argumenty létají vzduchem a je těžké je v prostředí mediální a politické zkratky konstruktivně vyvrátit. Ekonomové však koncept minimální mzdy kritizují, a právem. Pokusím se vysvětlit proč.
Představte si následující situaci: přijdete do oblíbené restaurace, objednáte si své chutné jídlo a k tomu půllitr vychlazeného piva. S úsměvem na tváři podáváte jídelní lístek číšníkovi, který vás upozorní, že objednávku nemůže akceptovat. Proč? Vláda se rozhodla podpořit restauratéry tím, že stanovila minimální útratu hosta na jednu objednávku v restauraci. Aby vás mohl obsloužit, musíte si objednat ještě jedno dražší hlavní jídlo, nebo polévku, salát, dezert a kávu návdavkem – je nutné se přehoupnout přes magickou hranici minimální platby. Že by vás podobný zážitek namíchnul? Že vás přeci nikdo nemůže nutit, kolik máte v restauraci zaplatit? Jasně, je to logické – a stejnou optikou je se třeba dívat i na trh práce.
Při návštěvě restaurace jde o interakci restauratéra (nabízející služby) a hosta (poptávající služby), na trhu práce zase kooperuje zaměstnanec (nabízí práci) a zaměstnavatel (poptává práci). Jakmile někdo do jejich svobodně uzavřené transakce, která přináší uspokojení oběma (proč by to jinak dělali), vtluče klín v podobě nařízení ceny, může se stát, že počet transakcí poklesne. Na trhu práce znamená nižší počet transakcí jen a pouze větší počet nezaměstnaných.
Jak jsem zmiňoval v minulém komentáři, všude najdeme něco, co vidět je (hurá! vyšší mzda!), ale i něco, co na první pohled vidět není. Co je to u zvýšení minimální mzdy?
Zaprvé, vyšší minimální mzda představuje vyšší náklady pro zaměstnavatele. Ale nejde jen o zmíněnou pětistovku. Pokud někdo vydělává 8500 Kč hrubého, zaměstnavatele stojí kvůli povinnosti odvádět zdravotní a sociální pojištění placených zaměstnavatelem mnohem více – konkrétně 11 390 Kč. Zvýšení minimální mzdy o pět set korun na 9000 Kč způsobí i růst celkových nákladů pro zaměstnavatele – na 12 060 Kč. Mezi hrubou mzdou zaměstnance a celkovými mzdovými náklady zaměstnavatele je velký rozdíl, mezi čistou mzdou pak ještě větší – na to není radno zapomínat.
Zadruhé, na rozdíl od situace před rokem 1989 panuje na většině trhů s výrobky a službami čilá konkurence. Díky bohu za ni, ta totiž vytváří tlak na růst kvality zboží a zároveň udržuje ceny nízko. Velká konkurence tedy znamená, že není možné libovolně zvyšovat ceny zboží, aniž by výrobci a prodejci riskovali úbytek zákazníků a jejich přesun ke konkurenci. Pokud jakožto zaměstnavatel máte jednoho zaměstnance s podobnou mzdou, asi oba dva zvýšení minimální mzdy přežijete bez úhony. Ale co když máte úklidovou firmu s desítkami podobně placených zaměstnanců? Zvýšení mzdových nákladů bude pro jejího majitele významné. A když těmto podnikatelům vláda zvyšuje náklady (minimální mzda) a oni mohou jen obtížně toto zvýšení promítnout do cen a musí zároveň zachovat kvalitu výrobků, zbývá jediné východisko – nutnost propustit jedno či více zaměstnanců, nebo naopak upustit od náboru nových zaměstnanců.
Zatřetí, konsekvence zmíněné v předchozím odstavci dopadají do segmentu, který patří k nejvíce ohroženým. Jde o nízkopříjmové domácnosti. Jistě, na jednání tripartity „ve Strakovce“ se asi těžko vžívá do situace domácnosti, která na trh práce nerezignovala a kombinaci sociální dávky plus černý občasný přivýdělek se snaží porazit legálním zaměstnáním za minimální mzdu, ale to, vážení decision-makeři, není omluva! Pro nízkopříjmové domácnosti je jakékoliv ohrožení vratké pozice jejích členů na trhu práce velmi problematické, a zvýšení minimální mzdy takovým ohrožení rozhodně je.
Upřímně, stát se může ještě něco jiného – a je to pro veřejné finance ta nejhorší, ale bohužel velmi realistická možnost. V naší modelové restauraci se k pobouřenému hostu číšník nakloní a pošeptá mu: „Víte co, já bych vám jen to vaše oblíbené jídlo a pivo mohl donést. A ještě vám i trochu slevím! Ale bude to takové naše malé tajemství – tajemství bez daňové účtenky.“ Co odpoví host? Přesně to, co každý měsíc odpovídají tisíce „zaměstnanců“, kteří pobírají dávky a zároveň ilegálně pracují za mzdu tzv. „na ruku“.
A můžete se vsadit, že takových případů od 1. ledna 2015 rozhodně neubude…
Foto: www.freeimages.com
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
